neděle 31. července 2016

Wrap Up - Červenec 2016

Zdravím!

Dnes bych se s vámi ráda podělila o knížky přečtené za měsíc červenec. Hned na začátek můžu říct, že to není žádná sláva, ale když to tak vezmu za celý tenhle rok je to zatím nejplodnější měsíc, jelikož od ledna do června jsem přečetla pouze dvě knížky (celkem něco přes 500 stránek), za což bych se měla propadnout hanbou. Ale teď mě to zase, díkybohu, chytlo.  Popravdě mi to dost chybělo, ale teď mám zase knih, že to nestíhám číst, ale co, však to někdo určitě zná.


Jako první knížku jsem přečetla na blogu již zmiňovaného Alchymistu (recenze ZDE) ze série Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela od Michaela Scotta. Na to jsem po přečtení měla jen jednu věc. Panebože, jak to ti spisovatelé, krucipísek, dělají, že se neztrácí  v tom, co napsali?! To prostě nepochopím, sama jsem sem tam psala, ale zamotávala jsem se do toho, a tak jsem to radši vzdala. Ale zpátky ke knížce. Bylo to dobře napsané, četlo se to samo, jenže si opravdu nedokážu představit, že by se záchrana Perenely měla táhnout dalších pět knih. Začala jsem číst i druhý díl, ale u deváté kapitoly jsem se zasekla a zatím jsem to nedočetla, snad časem, protože mi to už přišlo takové slabší. Je sice fajn, že se tam objevují další a další postavy, ale vlastně to vázne na mrtvém bodě a cíl knížky se oddaluje. Například u Harryho Pottera to bylo fajn, protože se Voldemort (Hahá! Jsem rebel, protože vyslovuju jeho jméno!) nedal zničit najednou, ale vlastně v každém díle ho zničili, svým způsobem. Takže kniha ode mě získala čtyři a půl hvězdy, jelikož první díl je pecka, přesto má své mouchy.

Další letní čtení bylo Hledání Aljašky od Johna Greena aneb kniha, která mě naprosto dostala a na kterou rozhodně chystám článek. Ještě tak v květnu jsem si držela názor, že na romantické knížky nejsem a ten velký humbuk kolem Johna Greena a jeho děl se mě netýká a nikdy týkat nebude, protože je to trapný. Ale nikdy neříkej nikdy... O prázdninách jsem začala pátrat po nějakém novém počteníčku a když jsem stále narážela na Aljašku, nakonec jsem si přečetla alespoň anotaci, která mě naprosto překvapila a já ani neváhala a knihu si okamžitě objednala na databázi knih v bazaru. Paní ji poslala v pátek a já myslela, že se přes víkendukoušu nudou. Nechtěla jsem číst nic než Aljašku. Přišla v pondělí ve dvě a o sedm a půl hodiny později jsem ji odložila s naprostým WOW!, jelikož to jsem doopravdy vůbec nečekala. Dělení Předtím a Potom je geniální nápad. Čím blíž jsem byla tomu velkému okamžiku, který tu knížku dělil, tím jsem si byla jistější, že se spolu vyspí nebo spolu začnou alespoň chodit, ale ta věc mě naprosto odrovnala. Asi hodinku jsem vůbec nemohla číst, protože, znáte to, jsem to moc prožívala. Teď mám v plánu číst i zbylé "Greenovky" a dost se těším, přestože znám pár malých spoilerů. Tahle kniha má pět z pěti a dostala by klidně i deset, kdyby to šlo, protože prostě Aljaška Youngová je moje srdcová záležitost.

Po Aljašce jsem měla knižní kocovinu (skvělé vysvětlení najdete ZDE), ale po týdnu jsem se odhodlala a vzala si do parády další knihu, tentokrát Eleanor & Park od také dost opěvované autorky Rainbow Rowell, od níž jsem dneska začala číst i Fangirl, ale o tom zase jindy. Knížku jsem četla asi dva nebo tři dny, jelikož jsem ji četla na mobilu a po delší době mě z toho rozbolela hlava, protože to strašně svítí. A tahle knížka byla strašně miloučká a rozkošná. Eleanor byla naprosto svělá holka a chvilkama mi připomínala mě samotnou. Byla jsem strašně šťastná, když se na konci všem podařilo to, co jsem jim přála. Parkovo táta byl strašně moc fajn a Tina mi nakonec taky přirostla k srdci. Strašně mě pobavilo, když Eleanor se svými novými kamarádkami sundávala vložky ze skříňky a holky to nazvaly jako "vložkový útok", zároveň mi bylo El trochu líto. Tahle knížka má pět z pěti, protože byla hrozně hezká a odpočinková, sice to bylo nereálné, ale to je záměr dívčích románů, no ne?

A poslední je Sofiin svět od Josteina Gaardera, který jsem doslova hltala, sice je to sem tam složitější díky všem těm výkladům o filosofii, ale pokud si člověk něco odnese z téhle knihy, tak je jiný pohled na svět. Donutí to člověka zamyslet se. Sice už předtím jsem si pokládala dost často filosofické otázky a snažila se získat odpovědi, ale teď to dělám úmyslně a častěji. Asi dvě třetiny knihy to vlastně chápete až na pár úletů Majora a Hildy, o kterých nikdo moc neví, ale pak se všechno převrátí vzhůru nohama a vy nechápete. Všechno to do sebe zapadne jako puzzle a dává to logiku, no, logiku, ale tak jako budiž. Ono to vlastně dává logiku, i když jí to nedává. Dobře, teď asi působím jako blázen, ale tahle kniha je poklad. Takže řadím ji do přihrádky WOW! a má jednoznačně pět z pěti a kdyby to bylo jen trochu možné má klidně sto, protože je to naprosto geniální dílo a vůbec nechápu, že se to někomu mohlo zrodit v hlavě. Od tohohle autora si určitě přečtu další knihy, jelikož mě naprosto uchvátil, toť vše.

Závěr tedy zní: V tomto měsíci jsem se konečně zase rozečetla a narazila jsem na úžasné knihy, ale asi nejslabší byl Alchymista, který se mi sice líbil, ale když se na to dívám zpětně zas tolik úžasný nebyl, spíš takový lepší nadprůměr, kde se mi hlavně líbilo to propojení současnosti a historie. Nejlepší kniha měsíce bylo asi Hledání Aljašky, které předběhlo Sofii s Albertem jen kvůli Aljašce Youngové, promiň, Alberto, mám tě ráda, ale Aljaška je taková jako bych chtěla být i já, kdybych mohla, kdybych se nebála.
ALCHYMISTA
HLEDÁNÍ ALJAŠKY
ELEANOR & PARK
SOFIIN SVĚT


Tímto se s vámi loučím, určitě se pochlubte vašimi přečtenými knížkami a čtení zdar!
P.S. Chystám nový článek, snad se bude líbit.

Zdroje: http://championsclub.squarespace.com/home/2015/9/22/blizzard-of-the-month-a-review.html, http://redhooklibrary.org/2013/11/10/were-seeing-stars/five-stars/

Žádné komentáře:

Okomentovat